Klára Ovčáčková
Denisa Divoká je 31letá
umělkyně a zhotovitelka hliněných staveb ve Středních Čechách. Na internetu
vystupuje jako Hlína je láska. Mimo jiné se snaží o sdružování žen
v řemesle. Už od mala se umění věnovala, našla se v tomto oboru a
postupem času v něm začala i podnikat. Má vystudovanou Masarykovu
univerzitu, na které získala bakalářský titul a mimo jiné je i absolventkou
našeho gymnázia.
1. Co Vás k takto netradičnímu
oboru přivedlo? A kdy jste si uvědomila, že by Vás mohlo právě stavění z hlíny
naplňovat?
Odjakživa mě lákalo bláto.
Začalo to už v dětství, kdy jsem nejraději trávila čas upatlaná od keramické
hlíny tvorbou všelijakých nádob, které putovaly do pece. Líbilo se mi, že
takovéto - z mého pohledu - krásné věci, jsou zároveň i užitečné. Později při
studiu gymnázia a vysoké školy se tento můj zájem transformoval ve studium
sochařství, kterému jsem se chtěla dále věnovat. Kámen úrazu byl v tom, že
výstupem sochařské tvorby by sice mělo být něco krásného, ale nejde obvykle o nic
praktického. Následný pozdější přerod v hliněnou zednici měl však už nyní
připravenou úrodnou půdu, ač jsem to v době studií ještě vůbec netušila. Když
mě v létě roku 2018 přizval kamarád, abych pomohla s hrubou hliněnou
omítkou na domě v jedné malebné moravské vesnici, dlouho jsem neváhala,
protože tou dobou jsem si obstarávala obživu prací s počítačem. Šlo tedy o
vítanou změnu. Tato změna zasadila semínko, které následující roky bez mého
tušení klíčilo.
2. Většina čtenářů o tomto
oboru pravděpodobně nikdy neslyšela. Je velkou novinkou?
Hlína jako stavební materiál
je stará jako lidstvo samo. Nejde tedy ani tak o novinku na trhu, jako
spíš o návrat k časem pozapomenutým postupům a technikám našich předků.
3. Může být podle Vás hlína stavebním materiálem
budoucnosti? Má velký potenciál?
Rozhodně ano. Mou specializací
jsou zejména hliněné omítky, štuky a dekorace. V tomto oboru tedy osobně
mohu pozorovat současný vývoj. Jsem také členkou Sdružení hliněného
stavitelství, což je spolek sdružující oborové specialisty, odborníky a
nadšence nejen z ČR, a z pravidelných setkání vím, že prognóza je příznivá
a hlína je bezesporu materiálem budoucnosti.
4. Jaké výhody a nevýhody mají
hliněné domy oproti klasickým?
Pro spoustu lidí je dnes
rozhodující ekologický a zdravotní přínos, ačkoliv benefitů hlíny jako
stavebního materiálu, je nespočet. Hlína, narozdíl od difuzně uzavřených
umělých materiálů, dýchá. Nevypouští do interiéru žádné jedovaté látky, protože
pochází z přírody. Je to materiál pravdy, takže pokud se uvnitř zdi děje něco,
co by se dít nemělo (například u starých domů poměrně běžné vzlínání vlhkosti),
tak hlína to velmi rychle ukáže a lze tak věc rychle řešit. Po dožití domu, což
může trvat při zvolení správných postupů klidně několik generací, lze stavební
materiál zase vrátit přírodě, ze které vzešel. Nevzniká tedy zbytečný
odpad, který je v tradičním stavebnictví obrovské téma. Nemluvě o extrémní
spotřebě energie, která je pro výrobu tradičních stavebních materiálů typická.
U využití materiálů přírodních toto přirozeně odpadá. Pro lidi, kteří se
nechystají stavět a již dům nebo byt vlastní, je častým řešením aplikace
hliněných omítek, které, provedené v určité tloušťce, dovedou i v domě
postaveném jinak z tradičních materiálů, dělat hotová kouzla. Takže to má,
dovolím si tvrdit, smysl pro každého jednoho z nás.
5. Lze na první pohled
rozlišit hliněný dům od toho klasického?
Záleží na projektu. Může to
být poznat a nemusí. Pro hlínu je například typická nízká hranová pevnost,
tudíž je mnohem praktičtější zakulacovat rohy stěn. Hliněné omítky jsou dále
charakteristické zemitými, přírodními barevnými tóny, jež jsou dané použitím
přírodních jílů. I když je paleta barev široká, dle mých zkušeností na větších
plochách obvykle vítězí světle hnědá a slonovinová. V neposlední řadě je častou
praxí přimíchávat do omítky organické složky, jako je slaměná řezanka, květy
levandule a další. Vše má pak na vlastnosti omítky a její výslednou vizuální i
sensuální podobu vliv.
6. Jak moc je hliněné
stavebnictví rozšířeno v České republice a jak je tomu v zahraničí?
Nemám
k dispozici přesná data, ale vím, že využití hlíny jako stavebního materiálu,
je stále marginální záležitostí. Jde totiž o svým způsobem luxus, který si
člověk musí chtít dovolit. V dnešní době žít v domě, který má příznivé účinky
na zdraví jeho obyvatel, je něco speciálního. Věřím však ve světlejší zítřky,
protože zájem o trvale udržitelný způsob života, pasivní a off grid bydlení,
cirkulární ekonomiku a další vzrůstá.
Již zmíněný spolek Sdružení
hliněného stavitelství spolupracuje s dalšími spolky z celé Evropy a vzájemným sdílením poznatků a zkušeností se všichni obohacujeme. Obor roste a
vzkvétá. Má však před sebou ještě hodně dlouhou cestu, než se bude moct v
poptávce rovnat dnes běžně používaným artificiálním materiálům. A vlastně je to
dobře. Nechtěla bych dělat něco vyloženě mainstreamového.
7. Je hliněný dům nejekologičtější
možnou variantou, nebo je možné nalézt i lepší varianty?
Jak jsem již naznačila,
nejekologičtější variantou je dům postavený do maximální možné míry z lokálních
přírodních materiálů. Odpadne tak potřeba něco složitě nad rámec nutného
vyrábět a něco někam na velké vzdálenosti převážet, což obojí zanechává opravdu
velkou uhlíkovou stopu.
8. Jak náročná je Vaše práce?
A musí na ni mít člověk nějaké speciální vzdělání?
Myslím,
že je to tak i ve většině jiných oborů - chce-li se člověk něčemu věnovat na vysoké
úrovni, tak by se měl průběžně vzdělávat. Člověk získá mnoho důležitých
zkušeností až praxí, ale specializaci je dobré vystavět na nějakém odborném
základu. A v řemesle to platí obzvlášť.
A náročnost je relativní pojem. V přírodním/hliněném stavitelství
mám mnoho výborných kolegyň, které svedou spoustu úkolů vyřešit lépe než muži.
Poněvadž mají muži jinou tělesnou konstituci, tak zase zpravidla oplývají větší
fyzickou silou. Ideální se mi jeví spolupráce a přítomnost jak žen, tak mužů.
Náročnost této profese si musí každý zvážit sám podle svých možností.
9. Pracujete i v zimě a za
špatného počasí?
V začátcích ano, pracovala
jsem. A to bylo, uznávám, náročné období. Na druhou stranu mě značně zocelilo a
teď už vím, co nechci. Taky vím, že když si to člověk správně nastaví, tak
pracovat v zimě jakožto podnikatel na volné noze vůbec nemusí.
10. Přežije hliněný dům i
extrémní počasí, jako jsou například povodně?
Hliněný dům bych do oblastí s
vysokým rizikem povodní nedoporučila. Hlíně nevadí vlhkost, za určitých
okolností ani stékající voda. Když však na jakýkoliv materiál působí erozní
vliv tekoucí vody, má to neblahé účinky. U hlíny tomu není jinak. Existují
ovšem způsoby, jak přístupu tekoucí vody do jisté míry zabránit a tím ochránit
i dům s hliněnými prvky.
Děkuji Vám za rozhovor.
Také děkuji.