Přírodní barviva a pigmenty hrály významnou roli v umění a architektuře starověkých civilizací. I v těchto dobách byla příroda zdrojem bohaté palety barev, jež byly ceněny pro svou odolnost, estetický vzhled a symbolický význam. Následující článek ze série se zaměřuje na použití přírodních barviv a pigmentů ve starověku.
Egypt
V egyptské architektuře a umění byla často používána modrá barva získaná z minerálu nazývaného lazurit. Tato modrá barva byla použita v malbách na stěnách hrobek, sochách a keramice, například v královské hrobce v Údolí králů.
Mezopotámie
V Mezopotámii byly populární žlutá a hnědá barva získaná z okru, žlutého minerálu bohatého na železo. Tato barva byla použita v zikkuratu v Babylónu, z něhož se dochovaly zbytky na lokalitě Borsippa v dnešním Iráku.
Starověké Řecko
V antickém Řecku byla oblíbená červená barva získávaná z minerálu známého jako cinabarit (rumělka). Tato červená barva byla použita v malbách na keramice, sochách a architektonických detailů, například na korintských sloupech v Partenonu v Athénách.
Starověký Řím
V římské architektuře a umění byla oblíbená červená barva získávaná z minerálu zvaného okr. Tato červená barva byla použita v malbách na stěnách, mozaikách a sochách, například v domech v Pompejích.
Mayská civilizace
V mayské civilizaci byla populární modrá barva získávaná z indiga, rostliny bohaté na pigmenty. Tato modrá barva byla použita v malbách na keramice, freskách a sochách, například v chrámech v Palenque a Chichén Itzá v dnešním Mexiku.
Přírodní barviva a pigmenty byly v starověkých civilizacích ceněny pro svou krásu, odolnost a symbolický význam. Tyto přírodní materiály byly pečlivě vybírány, zpracovávány a aplikovány umělci a řemeslníky, aby vytvořili bohatá a živá umělecká díla a architektonické struktury, které odolaly zkoušce času a dodnes nás fascinují svou krásou a komplexností.
I v dalších dílech série Barvy všecky se dočtete o historii pigmentů a barviv. Nakonec přidám ještě článek o tom, jak si můžete taky nějaké barvy namíchat sami doma.
Téměř každá země na světě má své tradiční techniky finálních úprav stěn, které vycházejí z lokálních surovin. Často je základem jíl, vápno nebo jejich kombinace. Techniky odrážejí dostupnost materiálů a dovednosti místních řemeslníků.
